Cadence každý rok jezdí na ostrov za svým dědečkem, kde spolu se stejně starými bratranci a sestřenicí prožívá divoká léta plná srandiček a triků. Říká se jim Lháři. Mladším dětem říkají maloši a celkově ignorují svou rodinu.

Žijí rychle a vše si berou plnými doušky. Jenže poté se to zvrtne...

Když jsem s hlídáním začínala, netušila jsem skoro nic. Neměla jsem žádný kurz, nestudovala jsem žádnou školu a vše, co umím, jsem se naučila sama.
Jak? 

Když mi bylo deset, narodila se mi mladší sestra. A starost o ni mi spadla na krk jako olověné závaží spolu s cedulkou 'vždyť jsi nejstarší'. Takže nejenom, že jsem pečovala o bratra, ale ještě jsem dostala sestru. V tak nízkém věku jsem nebyla pořádně připravená a proto jsem ji jednou málem udusila, ovšem zpětně vidím, že i tyhle zkušenosti mě posunuly dopředu.

Chcete se tedy dozvědět, co vše jsem za svou devítiletou praxi v hlídání zjistila, nějaké tipy a triky a hlavně, jak se nezbláznit?

Jméno: Odpusť mi. Megan
Autorka: Abbie Rushtonová
Nakladatelství: YOLI
Rok vydání: 2016
Anotace: Některá tajemství by měla zůstat skryta…

Megan nemluví. A ani nemůže. Loni v létě se stalo něco hrozného a ona slíbila, že o tom nikdy nikomu neřekne. Trápí ji strašná vina. Přišla o kamarádku, odcizila se mámě a stala se terčem posměchu spolužaček. Nebýt Luka, neměla by už nikoho.
A pak se na jejich škole těsně před závěrečnými zkouškami objeví Jasmine. Temperamentní, nádherná, upovídaná Jasmine. A chce se s Megan kamarádit. Díky ní připadá Megan život zase o něco barevnější. A nejen jí. Jasmine padne do oka i Owenovi, za kterým pálí holky z celé školy.
Jenže pak se kolem nich začnou dít zvláštní věci. Že by to byla náhoda? Nebo jim hrozí nebezpečí? Megan by ráda znovu mluvila. Ale bojí se. Protože jestli se jí hlas vrátí, bude to znamenat jen jedno. Pravdu.

Deadpool? Ah. No, byl to film. Jakože... akční. Marvel, asi. Ne, mě to nikdy moc nebavilo, nikdy jsem tady tyhle... filmy neviděla. Moc smrti, moc boje, moc postav, moc divných jmen, nah, chápeme se?

A pak jsem přišla do přítelovi rodiny, kdy fakt, že jsem neviděla iksmeny se skoro rovná neznalosti dýchání a je hoden trestu smrti. Takže jsme předevčírem s přítelem řekli, že se na Deadpoola konečně koukneme, když je to taková pecka a všichni ho obdivují a zbožňují.

Na svém instagramu (odkaz najdete v profilu) jsem zveřejnila svou uchvácenou fotku ulovenou z procházky po pražském Petříně, která ukazuje, jak děsně mě Praha vždy dokáže překvapit.
Což je vidět, když se couráme se psem po Petříně. Vždy se najde nějaký nový výhled, neokoukaný a nečekaný, který mi zcela vyrazí dech a jen omámeně hledím.

Co je se mnou špatně?
Jo, děcka, to kdybych věděla. Trpím neskutečnou prokrastinací, Nemohu se na nic soustředit. Chce se mi tančit, zpívat, psát, tvořit, cvičit, cokoliv, ale nemohu. Sedím u notebooku, koukám do blba a místo vypracovávání maturitních otázek na španělštinu mlčím.

Co bych ráda dělala?
Ach, jak jsem již psala. Chce se mi dělat všechno! Ale jakmile se k něčemu odhodlám, neposedím u toho. Chci psát články, povídky, chci dokončit Lesba story, chci něco dělat, chci toho tolik! A pak nedělám nic. Chci toho dělat tolik!

A proč to teda nejde?
Jo, to kdybych věděla. Vážně nevím, proč u ničeho nevydržím. Chodím se psem ven, cvičím ho, prohlubujeme svůj kontakt a základní povely. Pak sedím u počítače a jsem jako vygumovaná, veškerá moje fantazie... není! Zítra zkusím jít s notebookem ven, bez internetu. Pes bude běhat kolem mě a já budu psát... něco! Cokoliv.

Proč tohle píšeš?
Protože jsem článek už dlouho nenapsala. Už dlouho jsem na blog nic nenapsala a když chci být hezký a oblíbený blog se stálou základnou čtenářů... musím ho oživit. Mám na to teď čas! Budu psát. Oživím blog.

A jak to chceš udělat, když tak moc prokrastinuješ?
Musím proti prokrastinaci bojovat. Radši budu psát své články o ničem, než jen bezduše sjíždět facebook. Radši budu mít články podobného typu, kdy nemám promyšlené, co předem napíšu a prostě jen ťukám a buším do klávesnice, než abych svou fantazii utlumila.

Fantazii utlumila?
Ano, utlumila svou fantazii. Můj život je tak plný zážitků, z kterých moje fantazie čerpá a neustále vytváří nové obrazy a děje a já... místo toho, abych je zachytávala, tak je odmítám a potlačuji. A to je špatně! Chci bojovat a mít svůj blog na dobré úrovni, abych s ním byla spokojená a chci se se všemi poděli o to, co všechno moje fantazie chrlí.

A jak to chceš udělat?
Budu psát. Propagovat se. Psát. Číst, komentovat, propagovat se.

A nyní musím jet za přítelem, jedeme nakupovat. (Aneb bydlení o samotě je boj, což mi připomíná, že jsem dnes poprvé prala!)